„I když projdeš všechny cesty, nenalezneš hranice své duše – tak hluboký má smysl.“

Hérakleitos z Efezu

O mě

Jmenuji se Petr. Jsem snivec a učitel snění. Když jsem chodil do školky měl jsem silné vize. Aniž bych spal, najednou jsem se nacházel na místech, které jsem nikdy před tím neviděl a zažíval jsem situace, které jsem nikdy před tím nezažil. Dětský lékař jim tehdy poradil, aby mě při těchto „výpadcích“ sprchovali studenou vodou. To stoprocentně pomohlo. Plamen byl uhašen. Přirozená schopnost vnímat jinak než smysly a cestovat šamanským způsobem ve mně byla dočasně potlačena.

Přinést plamen zpět lidem

Dívám se kolem sebe, pozoruji, poslouchám a mám pocit, že hašení plamenů v očích a srdcích dětí, ale nejen dětí, je v naši kultuře považováno za součást výchovy. Přitom hoření pro to, co naše srdce a duše chtějí považuji za to nejdůležitější, o co je v životě nutné se starat s největší pečlivostí. Myslím, ale že máme obrovské štěstí, že nyní nastává obrat k tomu, co má smysl. Sny a fantazie jsou přímou cestou k naší duši, spojením s osobním vedením.  Jsou cestou, která přináší plamen zpět k lidem.

Moje vize – síla osobního obrazu

V průběhu výcviku aktivního snění pod vedením Roberta Mosse jsem měl během zhruba dvou let bezpočet vizí. Při jedné z nich na konci tréningu pro učitele snění, jsem měl záměr najít své poslání. Vize spočívala v tom, že jsem našel bránu, kterou se dá procházet do snů a jiných realit. Nejdříve jsem k ní dovedl jednoho člověka, pak další a pak ještě mnoho dalších. Vize skončila, když už nebylo třeba nikoho nikam vodit, protože už o této bráně věděl dostatečně velký zástup lidí, aby k snové bráně mohli chodit samostatně nebo následovat jeden druhého. Nevím, co bude až se má vize naplní, ale není pochyb o tom, co mám dělat teď – pomáhat lidem najít cestu ke svým snům, osobním obrazům a vizím.