Když Ježíš věděl, že brzy zemře předává svému učedníkovi Petrovi „klíče o Království nebeského“ (Matouš 16:19). V Peruginově velkolepém ztvárnění, Petrův výraz a velikost klíče, který svírá na hrudi sděluje váhu tohoto symbolického předání: blížící se smrt jeho mistra a břemeno odpovědnosti, kterou bude muset převzít až jeho učitel bude pryč. Vykladači rozumí tomuto metaforickému klíči a jeho schopnost „spojovat a osvobozovat“ jako Petrovu autoritu interpretovat zákony které řídí komunitu věřících. Někteří v tom vidí text, který dokazuje nadřazenost římskokatolické církve, kterou prý založil Petr před jeho mučednictvím v Římě. Nicméně představivost učinila Petra správce nebeské brány, jehož zlatý klíč znamená schopnost svaté moci rozpouštět hřích a otevírat dveře do věčného života a stříbrný klíč, který zamyká Nebe před dušemi, které nejsou hodny nebeské brány.

Funkce klíče nás pustit dovnitř nebo ven, zamknout nebo odemknout vše od skladišť po domy, vězení, nemocniční oddělení, zápisníků, šperkovnic, šuplíků s dopisy, vědomosti, vzpomínky a skryté nebo zakázané rozměry psyché. Zdá se, že pandořina legendární skříňka strastí světa by měla být trvale uzavřena, ale jako většina zavřených věcí nás provokuje k tomu abychom použili klíč, který máme po ruce. Stejně jako „zavřené místnosti“ v mnoha pohádkách, které odrážejí chráněné prostory psyché vybízí člověka odemknout to co je skryto ať už jsou to možnosti nebo nebezpečí. Když jsou tyto místnosti odemčeny jsou odhaleny poklady, tajemství, rozsekané těla, démoni, zajatci – nebo tam také vůbec nic není. Posvátné říše smrti, znovuzrození a transformace jsou považovány za uzamčené oblasti, chráněné božstvy, které vlastní klíče, jejich knězi a kněžkami, kteří zprostředkovávají vstup zasvěcence do božských mystérií. Klíče, které patří mystické čarodějce Hekaté, uzavírají řecké Hádovo podsvětí. V Knize zjevení drží anděl klíče k propasti kde je ďábel připoután v řetězech. Babylonská bohyně Ištar nosí klíče, které otevírají zámky nebe. Její protějšek Kybelé každou zimu zamyká zemi a každé jaro ji otevírá růstu a rozkvětu.

Klíče evokují napětí mezi hledáním a nacházením, omezováním a vypouštěním, odpíráním a dáváním, zabraňováním a povolováním (přístupu). Jedinec s „klíčem“ se na čas stává strážce prahu o otvíračem cesty. Lidské vědomí neustále hledá klíč, který mu dá přístup objektu jeho tužeb – sebepoznání, duševní klid, tajemné srdce milované osoby. Rozdíl mezi tím být vyloučen/ uzamčen venku a být vpuštěn je tak mučivě jednoduchý jako antický klíč, který klouže do klíčové dírky. Vzor na klíči přesně odpovídá výčnělkům uvnitř zámku, spojení které nalézá analogii v sexuálním spojení. Jsou klíče, které jsou jedinečné pro komplikované zámky a jsou „univerzální“ klíče, jako fundamentální zákony fyziky. Klíče k alchymistickému opusu byla představivost, která dávala smysl tomu co se dělo v destilačním přístroji. Psyché nabízí klíče ke svým hádankám ve formě symptomů a symbolů. Nicméně klíč je prchavý. Abychom věděli co je „klíč“ často vyžaduje vyzkoušení mnoha různých klíčů před tím než nastane vytoužené ustoupení západky.

Přeloženo z: The Book of symbols – reflections on archetypal imagery

Klíč – Ilustrovaná Encyklopedie tradičních symbolů

Axiální symbol, jemuž je vlastní veškerá moc otvírání, zavírání, svazování a rozvazování. Klíč znamená také osvobození; vědění; mystéria; iniciace; Je úzce spojován se symbolikou boha Januse, „vynálezce zámků“, toho, jenž svazuje a rozvazuje, a boha iniciace; jako bůh vchodu a východu je i bohem počátku; má klíče obdařené mocí otvírat a zavírat a klíč ke dveřím vedoucím do říše bohů a lidí, neboť dveře zimního a letního slunovratu jsou ianua coeli v Kozorohu, dveře bohů, stoupající a rostoucí síly slunce, a ianua inferni ve znamení Raka, dveře lidí a sestupující a slábnoucí síly slunce. Stříbrné a zlaté klíče ztělesňují světskou i duchovní moc, Malá i Velká mystéria a nebeský ráj.

Alchymie: moc otevírání a zavírání, rozpouštění a slévání se.

Japonsko: tři klíče k sýpce přestavují lásku, bohatství a štěstí.

Keltové: klíč od stáje je atribut Epony, strážkyně koní.

Křesťané: atribut sv. Petra, který mu předal Kristus jako symbol moci; může tak svahovat a rozvazovat; také emblém papežů; sv. Petr s klíčem se tak stal strážcem nebeské brány; sv. Marta má jako dobrá hospodyně svazek klíčů zavěšený na opasku

Mitraismus: Mithra má klíče obdařené mocí otvírat a zavírat

Řecko-řím.: atribut Hekaty jako strážkyně podsvětí; také Persefony, Kybely a Januse

Židovství: klíče boží znamenají vzkříšení mrtvých; narození a zúrodňující déšť.

J.C. Cooperová – Ilustrovaná Encyklopedie tradičních symbolů