Letadlo vyplňuje oblohu, Middendorfovo letadlo (na úvodním obrázku) odráží stále se vracející vzpomínku na Berlínský letecký most, pomocí kterého bylo německým městům, které byly srovnány se zemí spojeneckými bombardéry, přiváženo jídlo a zdravotní potřeby. Neoexpresionistický obraz, namalovaný dlouho poté, co byla umělcova domovina zničena, převádí hrůzy ze vzdušného bombardování do organické fantazie tvůrčího já, které může přežít přes nepřízeň osudu a které může integrovat devastaci a překonat trauma tak, že mu dá estetický význam. Jednoduchý dvouplošník první světové války se vyvinul v masivní jednoplošník, který ukončil druhou světovou válku shozením atomové bomby.

Pouze o generaci dříve zvládli letci vzlétnout ze země do zdánlivě beztížného vzduchu v jejich neškodných dvouplošnících. Se svou podivnou dvojitou řadou křídel byl dvouplošník brzo odsunut do leteckých přehlídek a zemědělského práškování plodin, zatímco jednoplošník byl vybaven silnými tryskovými turbínami.

Během války letadla také získala nádech mystična, když si snoubenky pilotů vydávající se na mise bez návratu přišpedlovaly na nástěnky fotografie přídí jejich letadel s jejich přezdívkami; nebo když je chlapci uchovávali vedle draků jako představu, která později uzrála v jejich povolání profesionálních pilotů. Když se na tyto fotografie díváme zpětně, můžeme pořád slyšet bzučení letadly Amelie Earhartové mizející do prázdnoty, která vábila první letce pryč z pevné zemně (terra firma). Co v roce 1903 začalo jako přestavba da Vinciho nohama poháněného letadla (když dlouplošník Orvilla Wrighta vydržel ve vzduchu 12 sekund) se brzo vyvinulo v oblohu zatemňující bombardéry a velké tryskové letadla, které běžně přepraví několik miliard pasažérů ročně. Používaje ke vzlétnutí pouze odpor molekul vzduchu pod svými křídly, letadla, jako prostředek pro cesty lidí, obrátily pozornosti lidí na oblohu a za mraky do vnějšího vesmíru.

Psyché brzy tyto změny začalo odrážet ve snech, kde je Pegas nahrazen Piper Cubem, a Diovy blesky leteckou skvadrou. Středovéké apokalypsy, byly v našich nočních můrách nahrazeny hrůzami leteckého bombardování, doprovázeného pronikavými sirénami ohlašujícími nálet a bomby, které otřásají zemí – nebo byly nahrazen moderní úzkostí z toho, že letadlo spadne na zem (nebo narazí do kancelářských věží). Bez ohledu na jejich statistickou bezpečnost, vystresovaní pasažéři hledící dolů na pole kilometry pod nimi, zažívají turbulenci nebo přesmykující motor jako varování, že jejich výstup narušil jejich přirozené místo na zemi. Divadelní režiséři ve starověkém Řecku vynalezli jeřáby deus ex machina, aby do vzduchu zvedaly herce hrající bohy, ale lidé byli ponecháváni dole na zemi – cokoliv jiného by znamenalo hubris (hubris, hybris /ὕβρις /, starověká řečnina: znamená osobnostní rys, který se vyznačuje extrémní nebo pošetilou pýchou nebo přílišnou sebedůvěrou často v kombinaci s arogancí…) a sražení zpět na zem, stejně jako v případě Faetóna v jeho neovladatelném slunečním voze nebo Íkara s jeho tajícími křídly. Pokud dokážeme uklidnit tyto strachy, pohled z okna letadla nám poskytuje objektivní přehled, který kdysi byl výhradní výsadou bohů. Ironický důsledek této sublimované perspektivy je, že jsme tak vysoko nad konkrétními reáliemi dole, že stejně jako bohové jsme neschopní v této úrovni jednat.

Když se letectví stalo běžným a obloha se zaplnila dlouhými čarami po tryskových motorech, úzkost ze zmeškaných letů, z toho být zdržen před odletem, nebo z únosu letadla nahradila metafory, které v dřívějších dobách byly vyjadřovány zmeškanými vlaky, chromými koňmi a piráty na moři.

Když si i ostřílení cestovatelé nasadí na uši sluchátka a zavřou oči, mohou se vrátit do stejného nadčasového snu o létání, který do kokpitu vábil průkopníky aviatiky. Výzva Petra Pana ke odletu do Země Nezemě a nikdy nevyrůst oslovuje naši touhu po útěku z námahy a napětí pozemního života, přestože obdivujeme člověka „s nohama na zemi“, který se vysmívá naší „hlavě v oblacích“ a úletům do fantazie. Přesto skutečný génius a nápadité inovace mají původ v povznesení nižších zájmů, pobízený našimi vrozenými nutkáními získat zpět vnitřní výšky z kterých jsme původně přišli.

Naše touha létat nalézá své skutečné průkopníky v magickém letu šamana, v levitaci jogína a rychlých andělech Islámu a Křesťanství, a v letadle čekajícím na rolování po přistávací dráze spatřuje stejný zázrak jako v těchto legendárních vzorech, které učinily z létání realitou.

Zdroj: přeloženo z The Book of Symbols – Reflections on Archetypal Images