Metro se někdy nazývá podzemka, v angličtině „the underground“ a představivost často vnímá jako podsvětí. Temno a podzemí, její tunely připomínají jeskyně, katakomby a labyrinty. Metro je oddělená říše do které není možné získat přístup jinak než že sestoupíme a zaplatíme poplatek. Turniket nám dovolí projít jen po jednom, než se naše individualita vpluje do kolektivního prostoru. Vlaky metra přijíždějí do stanice jako burácející býci a mizí jako mrštní hadi plazící se skrze své doupata. Je mnoho cest a možností, známe a neznámé cíle, setkávání se s všudypřítomnými rozmanitými cizinci. Můžeme si vybrat do kterého vlaku nastoupíme nebo můžeme být náhodně unášeni.

První metro bylo otevřeno v roce 1863 v Londýně. Později si Michel Verne ve svém románu „Un Express de L´Avenir“ („Velká transatlantická podzemka“) představoval jak se cestující řítí pod oceánem mezi Anglií a Amerikou, což je ještě smělejší koncept než moderní Eurotunel, který skutečně spojuje Dover a Calais. V devadesátých letech 19. století už londýnské metro jezdilo denně pod řekou Temží. Metro v New York City bylo otevřeno v roce 1904 jakoby snové rozvrstvení města nahoře s jeho tyčícími se mrakodrapy vyžadovalo korespondující vpád do světa dole. Budování podzemek probíhalo současně s dalším fenoménem 19. století. – fascinací podvědomými, dynamickými energiemi psyché, za účelem dobrání se významu snů, motivací, vášní a sil. Tyto dva pohyby se spojují v jednoduše vykreslených mystických kvalitách podzemky. Nicméně, toho z čeho máme strach u mystického suterénu se také vztahuje k podzemce: izolované, mdle osvětlené niky, které jsou plné tajemství, cupitajících krys a možného číhajícího nebezpečí. Pro někoho metro znamená podzemí, pulzující tepna městského života, a vědomí expandující do mnoha směrů. Jiní ji považují za pouhý klaustrofobický pocit, když je člověk spolknut anonymitou a davem. Podzemky se celosvětově budou ve větší a větší míře automatizovat, autonomizovat a budou vybaveny senzory a kamerami které umožní jízdu bez řidiče a budou v ještě větší míře přecházet k neviditelné realitě se svou vlastní agendou.

Zdroj: přeloženo z The Book of Symbols – Reflections on Archetypal Images, Taschen