Moč

Věda mám říká o sofistikovaném tělesném filtrovacím systému, který recykluje užitečné vedlejší produkty metabolismu a koncentruje zbytek v tomto zlatém roztoku, který obsahuje vodu, močovinu, soli, čpavek a některé jiné chemické zbytky. Některé z těchto zbytků učinily moč v minulosti velmi užitečnou – obzvláště, kvůli absenci mýdla. Moč se používala na mytí kůže, vlasů, oblečení a na ochranu a čištění zubů. Moč rozpouští oleje a tuky a způsobuje, že barvy neblednou. Raná medicína předepisovala moč na léčení trichoficie (kožní onemocnění), vředů v uších, kousnutí hada, mrtvici a oční choroby. Moč se stále používá v přípravcích na popraskanou kůži a neutralizuje bolest po některých štípnutích. Ve starověké Indii a Persii, byla moč krávy považována za posvátnou. Byla používána k očistě kněží a rituálních míst. Králové byli obřadně pomazávání močí při korunovaci a obecně se věřilo, že moč vymetá tělesné a duchovní nečistoty.

Od sedmnáctém století se moč v Evropě spojena s magií. Byla používána v zaklínadlech čarodějnic, při detekování čarodějnictví a při ničení démonů. Předpokládalo se, že moč poskytuje magické spojení s tím, kdo ji vyprodukoval a tak mohla být použita na jeho ovlivňování, nebo „nalezení“ té osoby. Byla to ingredience v lektvarech lásky a lidé si mysleli, že dokáže zvrátit impotenci a fungovat jako afrodiziakum.

Alchymie

Alchymie propracovala symbolický charakter moči. Barva byla zlatá, což indikuje cosi cenného. Moč byla tekutá a kyselinná, což jí dávalo kvality jak vody, tak ohně, protiklady které se oddělovaly a spojovaly v transformujícím se opusu. Moč byla slaná a byla tak příbuzná mořské vodě a jako mořská voda byla označením pro zázračnou nádobu/ plavidlo nevědomí, aqua permanens, mentální živná půda (matrix) nebo „lůno“, které dalo zrození dokonalému kameni (perfected stone) nebo božskému dítěti. Byla také žijící, proměnlivá materie transformující se psyché, a rozpouštědlo, které bylo činidlem/ hybnou silou této transformace. „Čůrající trpaslík“ tak ztělesňoval Mercuria, známeno ducha celého procesu. Jeho moč není nepodobná vyživujícímu dešti dalších tvůrčích božstev, jako hindujistickému „divokému bohu světa“ Rudrovi. Invokace k němu v Rig Védě zní:“Ať získáme tvoji přízeň, o vládče hrdinů, tvůrce hojné vody…Ty, který žehnáš vodami svého těla, buď milostivý k našim dětem a vnoučatům“

Moč patří ke druhé čakře, Svadisthaně, k ledvinám, močovému měchýři, k tlaku instinktivním nutkání a našemu uvědomění si jich. (Jung). Vyjadřuje naléhavost emocionálního a tvůrčího sebevyjádření, specifickému cítění „vzdání se nebo podvolení se plynutí toho co skrze jedince potřebuje projít.“

Zdá se, že malé děti ukazují lásku k milované osobě tak, že na ně čůrají.

zdroj: přeloženo z The Book of Symbols – Reflections on archetypal images