Kosmická tvůrčí energie; proměna prostoru v čas; rytmus vesmíru; nápodoba božské „hry“ stvoření; vystupňování síly, emoce a aktivity. Kolové tance následují běh slunce na nebi a mohou též vymezovat posvátný prostor. Mečové tance a tance morris (staré anglické tance kostýmovaných mužů s rolničkami) jsou sympatetickou magií, která pomáhá slunci na jeho cestě, zejména na jaře. Tanec kolem nějakého předmětu jej uzavírá do magického kruhu, jenž ho jak chrání, tak posiluje. Řetězové tance symbolizují spojení mužského a ženského prvku, nebe a země. Tojské nebo labyrintové tance pravděpodobně odvracely neštěstí a rovněž propůjčovaly sílu předmětu uprostřed, nebo byla-li uprostřed panna, šlo často o to, že získání onoho předmětu a dosažení středu představovalo cíl, ať už šlo o zasvěcení nebo znovuzískání ráje. Tance na provaze či po niti znázorňovaly nit Ariadninu nebo tajné vědění, které ukazovaly cestu jak dovnitř, tak ven z bludiště; provaz či nit se také vykládaly jako pupeční šňůra.

V hinduismu je tanec Šivy věčným pohybem univerza, rytmem veškerenstva, „hrou“ stvoření, při níž je Šiva stvořitelem, zachovatelem a ničitelem světa. Tancuje na přemožených démonech chaosu a hmoty a na překonané nevědomosti; tento tanec symbolizuje osvobození, které následuje po zničení iluzí; když ale tančí na postavičce ležícího dítěte, je Šivův tanec tak lehký, že dítěti pod svýma nohama neublíží; a tančí-li s ženou, je tanec jemný, půvabný a přirozený jako skutečná hra pohlaví; tančí-li však sám, přebírá symboliku samotářského a nepřirozeného askety a stává se vznětlivým a ničivým. I když tanec je úzce spojen se Šivou, pánem tance, je do souvislosti s tancem a hudbou uváděno mnoho hinduistických božstev. Tancuje Višnu i Kršna: ten tančí na hlavě hada Káliji. V povédských textech je tanec spojován se stárnutím a smrtí. V upanišadách je umírání tancem, neboť tanec je v okamžiku svého stvoření zároveň ničen, ale právě tak jako smrt je také osvobozující.

Dionýský/ bakchický divoký tanec je obrazem emocionálního chaosu. V monoteistickýh náboženstvích napodobuje kolový tanec tančení andělů kolem božího trůnu. V apokryfních Janových Skutcích apoštolů se líčí kolový tanec, nazývaný _mystériem“, při němž dvanáct apoštolů krouží kolem Ježíše ve středu. V islámu představují dervišové otáčení planety kolem vlastní osy a její kroužení kolem slunce; též cykly existence a jejich kroužení kolem Ducha.

Tanec slunce Indiáni: obrození slunce a univerzální stvoření; spojení se solární mocí. Poklesnutí a vyhoupnutí při tanci naznačuje východ a západ slunce a fáze dýchání a srdeční tep. Stan, v němž se rituální tanec slunce provádí, je imago mundi, dvacet osm podpěr (čtyřka a sedmička jsou posvátná čísla) znamenají lunární měsíc a každá z nich představuje určitou stvořenou věc; kruh tvořený podpěrami označuje celé stvoření a strom uprostřed je posvátný střed.

Zdroj: J.C. Cooperová – Ilustrovaná encyklopedie tradičních symbolů, Mladá fronta